Luděk Moravec: Věřím, že Američany zaujme náš bezpečnostní výzkum
Luděk Moravec: Věřím, že Američany zaujme náš bezpečnostní výzkum

Britové do Spojených států vyslali více než deset lidí, kteří se věnují zprostředkování vědecko-výzkumné spolupráce. „Je empiricky prokázané, že rozvíjet kvalitu a kreativitu výzkumného prostředí můžete především díky mezinárodní spolupráci,“ říká dále v následujícím rozhovoru Luděk Moravec – vědecký diplomat, který nyní v Americe začíná hájit barvy České republiky a prosazovat českou vědu.

V českém případě je tu podle Moravce navíc ještě jeden důležitý aspekt. Během několika let – nejpozději v roce 2022 – výrazně klesne objem prostředků pro českou vědu z evropských strukturálních fondů. Je tedy nutné posílit společné projekty s dalšími zeměmi, díky nimž by bylo možné získat také dodatečné finance.

 

Říká se, že někteří Američané ani nevědí, kde je Česká republika. Jak je to v případě amerických vědců? Je česká věda v Americe neznámým pojmem?

Myslím, že není. Ve vědecké oblasti je poměrně živá kooperace. Statisticky vzato jsou Spojené státy pro českou vědu dokonce úplně nejvýznamnějším partnerem, pokud jde o tvorbu výzkumných výsledků ve spolupráci se zahraničím. Meziročně se zvyšuje počet společných publikací již od roku 2007, přičemž tento vývoj je mírně rychlejší než celkový růst publikační produkce českého výzkumného prostoru ve stejném období. Pro ilustraci lze uvést, že podíl společných publikací českých a amerických vědců tvoří zhruba 13,5 % celkového českého publikačního výkonu. Němci jsou s mírným odstupem na druhém místě.

 

Podobně významným partnerem ale Spojené státy nejspíš budou i pro řadu dalších zemí…

Ano, je to dané strukturou jednotlivých oborů, v nichž se ta spolupráce uskutečňuje. V oborech jako medicína nebo fyzika, kde je komunikace mezi americkými a českými vědci velmi významná, máte na jednu publikaci mnoho spoluautorů z celého světa, u fyziky především díky spolupráci v mezinárodních infrastrukturách. To tu statistiku zkresluje. Ale to nic nemění na tom, že těch partnerů ve Spojených státech, kteří se podílejí na nějakých aktivitách spolu s českými subjekty, je poměrně dost. V tomto ohledu se blížíme ke stovce. Mezi nejaktivnější v této spolupráci přitom patří i velká jména jako University of California, Berkeley, MIT, University of Texas, Harvard nebo některé národní laboratoře. Na druhou stranu je stávající komunikace mezi americkými a českými vědci poměrně živelná, což také znamená, že tu mohou být velké rezervy.

 

To je tedy důvod, proč vysíláme druhého vědeckého diplomata po Izraeli právě do Spojených států? V čem můžete pomoci?

Naším cílem je zprostředkování vědecko-výzkumné spolupráce. Například Británie vyslala do Spojených států více než deset lidí, kteří se věnují právě tomu. Je empiricky prokázané, že rozvíjet kvalitu a kreativitu výzkumného prostředí můžete především díky mezinárodní spolupráci. V českém případě je tu navíc ještě jeden důležitý aspekt. Během několika let – nejpozději v roce 2022 – výrazně klesne objem prostředků pro českou vědu z evropských strukturálních fondů. Je tedy nutné posílit společné projekty s dalšími zeměmi, díky nimž by bylo možné získat také dodatečné finance. I když všechny evropské peníze tím samozřejmě zdaleka nenahradíte.

 

A proč právě Spojené státy?

Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že v USA je to výzkumné prostředí nejkreativnější a nejdynamičtější. Například Akademie věd, která má strategii výzkumu ve veřejném zájmu AV21, se zaměřuje na řadu témat, v nichž se rýsuje průnik zájmů s řadou amerických institucí – nejenom výzkumných, ale třeba i vládních. Je důležité, aby čeští vědci jezdili do Spojených států, ale také aby američtí vědci jezdili sem. Zároveň bychom chtěli podpořit společné projekty, ať už tady nebo v Americe. To je vůbec nejobtížnější – přesvědčit americké vědce, aby se zúčastnili společných projektů v Česku. Navíc je důležité využít ty výzkumné infrastruktury, výzkumná centra, do nichž už jsme v Česku investovali. Tyto infrastruktury mohou být pro Američany poměrně atraktivní. Ale musejí se o nich dozvědět. Chceme je o nich více informovat.

 

Schopnosti, nejen přístroje

První česká vědecká diplomatka Delana Mikolášová, která působí v Izraeli, mluví o tom, jak jsou z těchto českých výzkumných infrastruktur nadšeni právě izraelští vědci. V Izraeli takové výzkumné infrastruktury nemají, tady byly vybudovány z evropských prostředků. Ve Spojených státech je ale situace samozřejmě úplně jiná. Proč by měla být tato výzkumná centra zajímavá pro Američany?

Situace ve Spojených státech je samozřejmě úplně jiná, ale to neznamená, že by taková spolupráce neměla budoucnost. V případě vědeckých infrastruktur nabízíme ucelené schopnosti – nejen vybavení, ale také šikovné vědce, kteří s nimi pracují. Pokud jde o kvalitu českých infrastruktur, je poměrně vysoká – jde o nová a moderní výzkumná centra. Američané se dokonce v některých případech podíleli na jejich vybudování – ať už šlo o vývoj, nebo o výrobu. Kupříkladu laser pro centrum ELI v Dolních Břežanech vyrobili v USA. A dostupnost výzkumných center tady může být vyšší než ve Spojených státech. Podstatné je ale hlavně to, že v řadě případů jsou naše výzkumné infrastruktury skutečně unikátní.

 

Je zajímavé, že vědecké infrastruktury byly vybudovány díky evropským fondům, partnery pro jejich provozování ale stále více hledáme také mimo Evropu…

Mezinárodní spolupráce dosud byla pro Českou republiku spojena především s účastí v evropském výzkumném prostoru včetně účasti v rámcových programech typu Horizont 2020. Je přirozené, že čeští vědci hledali partnerství především v Evropě, navíc to často bylo finančně zajímavé. Ve snaze o zajištění udržitelnosti infrastruktur ostatně představují Evropa a evropští partneři nejperspektivnější zájmový prostor. V tom se mnoho nemění. 

Teď se vydáváme také novým směrem, který by rozhodně neměl to evropské partnerství nahrazovat, ale vhodně doplňovat. Bylo by ostatně nelogické nahrazovat něco, do čeho už jsme nainvestovali hodně energie. A Američané nám mohou velmi pomoci i k tomu, abychom si díky rozvíjení nových kontaktů s tak významným partnerem ověřili, jaký tady v Česku vlastně existuje institucionální rámec pro širší mezinárodní spolupráci. Můžeme se v tomto ohledu poučit a zjistit, na co se při rozvoji internacionalizace dál zaměřit.

 

Energetická očekávání i otazníky

Český velvyslanec ve Spojených státech Hynek Kmoníček před časem mluvil o tom, že není mnoho oblastí, v nichž můžeme být pro Washington zajímaví. Jako jednu z mála oblastí ale zmínil jadernou energetiku. Je otázkou, jak to bude s nadějemi amerického Westinghousu ve výběrovém řízení na stavbu nových reaktorů v Česku, ale nadějně se rozvíjí spolupráce ve vývoji malých modulárních reaktorů…

V rámci zastupování české vědy v USA bychom rádi rozvíjeli především partnerství zajímavá pro obě strany. Vycházíme-li z dlouhodobých amerických priorit, jsou jaderná energetika, ale i další s energetikou související oblasti jistě perspektivní. Pokud jde o priority energetického výzkumu jako takového, záleží také na tom, jakým směrem se teď budou vyvíjet za nové administrativy. Vidíme, že se politika v tomto ohledu mění, možná se ministerstvo energetiky více zaměří třeba na vývoj dokonalejších technologií pro těžbu břidlicového plynu a ropy. Na druhou stranu zůstává pravdou, že spolupráce ve výzkumu, který přímo souvisí s jadernou energetikou, již se Spojenými státy byla zahájena, má institucionální zázemí a je tedy přirozené, že bychom ji chtěli zintenzivnit a prohloubit.

 

Jaké jsou tedy hlavní obory, v nichž vidíte největší příležitosti pro spolupráci se Spojenými státy?

Zrovna energetika mezi ně určitě patří. Ale budeme samozřejmě sledovat, do jaké míry se Američané budou dál zaměřovat na zelené energetické technologie, nebo zamíří spíše jiným směrem. Právě jaderná energetika je perspektivní technologií, jako zajímavý směr vidím nejenom zvyšování efektivity stávajících reaktorů, ale třeba i skladování nebo další využití vyhořelého paliva či provozní bezpečnost a radiační monitoring.

S energetikou ale souvisí i další témata, příkladem může být výzkumný program Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT, nebo známý tuzemský vývoj baterií, který souvisí s předpokládaným rozvojem elektromobility.  To jsou všechno oblasti, v nichž máme poměrně solidní schopnosti, ostatně stejně jako Američané. Teď jde o to, abychom obě vědecké komunity pomohli více propojit. Mimo to máme na vědecké úrovni poměrně solidní vztah k výzkumu, který se týká životního prostředí, udržitelného rozvoje, zmínit lze například CzechGlobe.

 

Jak to vypadá s vědeckou spoluprací v dalších oborech?

Významným oborem je například také medicína, klinický výzkum. Tady už se v řadě případů spolupráce úspěšně rozvíjí, mohu připomenout spolupráci mezi Mayo Clinic a Nemocnicí u sv. Anny v Brně. Málokterý špičkový medicínský výzkum se dělá bez americké účasti. To platí také pro další obor – fyziku. V obou případech není o mezinárodním propojení českých výzkumníků pochyb. Pro mě osobně patří k nejzajímavějším oborům výzkum v oblasti bezpečnosti a obrany.

 

Nadějný bezpečnostní výzkum

Nejzajímavější, protože jste se mu dosud věnoval?

Také, ale nejenom. Jde totiž o výzkum, který se může týkat každé větší instituce v Česku a zároveň oborově pokrývá jak tradiční, tak rostoucí obory české vědy. Leckoho možná překvapí, že je zde poměrně velký potenciál jak v aplikovaném, tak v základním výzkumu. Jde hodně například o aplikovanou matematiku, která nepatří k nejviditelnějším oborům české vědy, dále například pokročilé materiály, ale i zmíněné biologické a chemické obory. Samostatnou kategorií potom je kyberbezpečnost. Tímto výzkumem se u nás zabývají skvělí odborníci, kteří ve svých specifických oblastech dosahují solidních výsledků. Ty si ne vždy s bezpečností nebo obranou spojujeme. Mohou však být zajímavé jak pro některé fundingové organizace, tak pro potenciální partnery ve Spojených státech, ať už jde o uživatele nebo zejména výzkumné organizace. Tato oblast už je strukturálně velmi dobře připravena. Je zde meziresortní dohoda o spolupráci, která takovou spolupráci umožňuje. A v USA jde o oblast, která se těší velké podpoře.

 

Z oblasti bezpečnostního výzkumu je známý třeba případ start-upu Cognitive Security, který se prosadil v Americe, a nakonec ho koupila velká společnost CISCO. Očekáváte, že v této oblasti mohou vyrůst další start-upy, které by se pak uplatnily ve Spojených státech?

Mohou. Musíte ale počítat také s tím, že k tomu, aby se český start-up uplatnil ve Spojených státech, potřebujete poměrně specifickou konstelaci. Tady už jde o ekonomickou spolupráci. V tomto rámci existují způsoby, jak se mohou start-upy s pomocí státu do USA dostat. Jde například o různé inkubátory a aktivity, kterými se zabývá CzechInvest nebo ekonomická diplomacie. Myslím, že obecně je české výzkumné prostředí spíše disponované k vědecké spolupráci, nejvíce toho asi můžeme nabídnout v základním výzkumu. Ten se tady dlouhodobě velmi dobře rozvíjí.  A mým úkolem bude zprostředkovávat především kontakty mezi výzkumnými ústavy, univerzitami a výzkumníky. Právě v tomto ohledu může nejvíce pomoci naše ambasáda – i vzhledem k jejímu oficiálnímu postavení.

 

Když říkáte, že české výzkumné prostředí je spíše disponované k vědecké spolupráci, je to podle vás dáno tím, že si tady stále udržují velký význam tradiční výzkumné a ekonomické obory?

Částečně ano. Máme kontinentální vědecko-výzkumný systém, soustředíme se na určité oborové skupiny – přírodní vědy, chemii, vědy o Zemi. A v tom jsme stabilně velmi dobří. Anglosaský svět je více orientovaný třeba na matematické obory.

 

Najdeme nicméně řadu příkladů, že jsme dobří i i v takových oblastech, jako jsou informační technologie. Vezměme si úspěch firem jako Avast, AVG…

Rozhodně, tady také můžeme leccos nabídnout, zejména díky dynamickému rozvoji, který výzkum v informačních technologiích u nás prodělal. A nemusíme se bavit jen o úspěšných firmách, můžeme zmínit kvalitní výzkum na Vysokém učení technickém v Brně, nebo na tamní Masarykově univerzitě – v Ústavu výpočetní techniky a na Fakultě informačních technologií. Mimochodem, právě tyto příklady hodně souvisí s bezpečností. Velmi zajímavý je třeba výzkum týmu docenta Jana Černockého z VUT v oblasti biometrických metod založených na rozpoznávání hlasu. Právě tento tým je zřejmě nejúspěšnějším žadatelem o podporu z amerických bezpečnostně orientovaných fundingových agentur. Teď jde o to, rozšířit tuto dobrou českou pověst i do dalších oblastí relevantních pro vnitřní bezpečnost, které Američané věnují takovou velkou pozornost. A to se může velmi dobře kloubit s tou naší orientací na přírodní vědy. Velký potenciál vidím například v oblasti takzvaných biologických hrozeb nebo potravinové bezpečnosti, tedy výzkumu, ke kterému také můžeme využít nové moderní vědecké infrastruktury. Hodně nabídnout může například Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany s poměrně unikátní a v mezinárodním měřítku zcela konkurenceschopnou infrastrukturou. A mohl bych pokračovat…

 

Rozhovor zpracoval Jan Žižka – konzultant a publicista, spolupracuje s vládní Sekcí pro vědu, výzkum a inovace