VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

NÁRODNÍ POLITIKA VÝZKUMU A VÝVOJE ČESKÉ REPUBLIKY

OBSAH

I. PREAMBULE

II. VÝCHODISKA – PROČ POTŘEBUJE ČR POLITIKU VaV

III. PRINCIPY A VIZE – JAKÁ JE POLITIKA VaV ČR

IV. CÍLE A PRIORITY – CESTA PRO STŘEDNĚ VELKOU EVROPSKOU ZEMI

V. STRATEGIE A NÁSTROJE

 I. PREAMBULE

     Národní politika výzkumu a vývoje ČR (dále jen ”politika VaV”) formuluje vztah státu k výzkumu a vývoji (dále jen ”VaV”) v nejbližších letech. Politika vyjadřuje zásady vlády pro oblast VaV, které jsou pro orgány státní správy východiskem pro realizační opatření ve VaV. Je určena orgánům a pracovníkům státní správy pro postupnou realizaci uvedených záměrů v politice VaV. Zároveň poskytuje institucím, organizacím a pracovníkům VaV dostatečnou informaci pro vypracování a realizaci jejich koncepcí a záměrů. V neposlední řadě poskytuje široké veřejnosti informace o úsilí efektivně využívat veřejných finančních prostředků k prospěchu společnosti.

     Politika VaV je i souborem informací pro orgány EU a OECD, který vyjadřuje plnou připravenost orgánů, institucí i pracovišť VaV v ČR k zapojení do mezinárodní spolupráce při získávání nových poznatků VaV, jejich využití a rozšiřování, při dodržování všech norem, postupů a zvyklostí, platných v těchto seskupeních (ochrana práv duševního a průmyslového vlastnictví aj.).

     Politika VaV je dále odpovědí na deklaraci světové konference o vědě, která se pod záštitou UNESCO a Mezinárodního výboru pro vědu (ICSU) konala ve dnech 26. 6. až 1. 7. 1999 v Budapešti. Deklarace ”Věda pro 21. století – nový závazek” bude předložena k projednání na Valném shromáždění OSN.

I.1. Význam VaV pro společnost

     Politikou VaV se Česká republika hlásí k tradici vyspělých zemí, v nichž je věda samozřejmou kulturní hodnotou, patřící k základním duchovním potřebám člověka; na jedné straně uspokojuje touhu člověka po poznání a rozšiřování vlastních duchovních obzorů, na druhé straně je podmínkou produkce materiálních statků a trvalého rozvoje společnosti a úrovně její vzdělanosti. Jako taková má krátkodobé i dlouhodobé cíle.

     V souvislosti s úsilím vstoupit do Evropské unie se ČR svou politikou VaV rovněž zavazuje přispívat k mezinárodně vytvářenému a sdílenému bohatství nových vědeckých poznatků, ne z nich pouze těžit.

     Středně velké evropské země bez významnějších přírodních zdrojů musí svoji prosperitu a tím i spokojenost svých občanů zakládat především na rychlém a efektivním získávání nových poznatků a na jejich uplatnění v nových výrobcích, technologiích a službách.

     Dobře připravení, dostatečně motivovaní lidé ve výzkumu a vývoji, působící ve vhodně organizovaných, dostatečně podporovaných a vzájemně spolupracujících institucích, ústavech a pracovištích, svými výsledky přispívají k rozvoji poznání, ke zlepšení života lidí, řešení problémů společnosti i ekonomiky.

     Politika VaV vyjadřuje význam VaV pro budoucnost ČR. VaV musí zásadním způsobem přispět ke zlepšení zdraví, kvality života a zvýšení spokojenosti občanů, ke konkurenceschopné produkci výrobků a služeb, i k trvalému rozvoji společnosti a jejího vzdělávání a k řešení globálních problémů současného i budoucího světa.

I.2. Hlavní cíl politiky VaV

     Hlavním cílem politiky VaV je zvýšit výkonnost a efektivnost VaV v ČR, zajistit pružnou obnovu jejich kapacit, včetně rozvoje lidského potenciálu v nich působícího a zapojit tyto zdroje do řešení perspektivních potřeb občanů, společnosti a ekonomiky ČR. Stejně jako v zahraničí bude i v ČR kladen důraz na výsledky VaV a na možnosti jejich využití ve všech oblastech života společnosti.

II. VÝCHODISKA – PROČ POTŘEBUJE ČR POLITIKU VaV

     Rychlost změn v globalizujícím se světě se zvyšuje. Udržení či dokonce zlepšení postavení ve skupině rozvinutých zemí vyžaduje rychlé a efektivní přizpůsobování se těmto změnám.

     Zvyšuje se i rychlost získávání, rozšiřování a využití nových poznatků. Konkurence ve VaV výrazně roste. Řada zemí na tyto změněné podmínky reaguje formulací nových politik VaV.

     VaV v ČR po roce 1989 prodělaly četné změny, které vyplynuly z přechodu od totalitního politického systému se státem plánovanou ekonomikou k demokratické společnosti s tržní ekonomikou. V posledních zhruba třech letech se začínají projevovat prvky určité stagnace, nechuti ke změnám usilujícím o zvýšení efektivnosti a výkonnosti VaV.

     Z vypracované a vládou schválené ”Analýzy dosavadního vývoje a stavu VaV v ČR a jejich srovnání se zahraničím” vyplynula potřeba dále pokračovat v transformaci systému státní podpory VaV v ČR s cílem zejména:

• zvýšit efektivnost a výkonnost VaV, t.j. zvýšit především přínosy pro ekonomiku a společnost,
• zajistit vyšší provázanost politiky VaV s ostatními politikami vlády ČR,
• koncentrovat státní podporu do menšího počtu účinně koordinovaných programů a projektů,
• zlepšovat právní úpravu státní podpory VaV,
• zvýšit náročnost na celou oblast VaV spolu s výraznějším rozlišováním kvality dosahovaných výsledků,
• zvýšit objektivnost a průhlednost rozdělování finančních prostředků.

     Politika dále formuluje hlavní požadavky na nový zákon o VaV, zahajuje proces výběru priorit orientovaného výzkumu a jejich zabezpečení formou národního programu a v neposlední řadě stanovuje cesty, jak zvýšit odbornou úroveň a výkonnost státní správy ve VaV.

     Politika VaV je formulována z důvodů vnitřních i vnějších. ČR doposud takovou politiku nemá. Stát pro oblast, na kterou vynakládá téměř dvě procenta státního rozpočtu, ve které působí několik desítek tisíc pracovníků a od které občané, společnost i ekonomika mnohé očekávají, musí mít zpracován podrobný koncepční dokument. Takové dokumenty povinně zpracovávají všechny členské země Evropské unie (EU) i Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Vzhledem ke členství v OECD a aktivitám směřujícím ke vstupu do EU je nezbytné, aby ČR měla politiku VaV.

     Dynamické změny ve společnosti a ekonomice spolu se skutečností, že doposud nejsou zpracovány celospolečenské strategické výhledy, neumožňují, aby politika VaV ČR mohla být již nyní být formulována dostatečně konkrétně pro standardní dobu čtyř až šesti let. Předkládaný dokument stanovuje konkrétní úkoly pro nejbližší dva roky. Pro další období je obecným rámcem, který bude nutné nejpozději v roce 2001 aktualizovat, posunout časový horizont a stanovit návaznost jednotlivých realizačních opatření.

III. PRINCIPY A VIZE – JAKÁ JE POLITIKA VaV ČR

     Politika VaV je součástí celkové politiky státu. Není a nemůže být dokumentem, který vyjadřuje jen přání a potřeby jednotlivých skupin či institucí působících ve VaV; její poslání je širší. Politika VaV vyjadřuje kromě potřeb VaV jako celku i potřeby občanů a společnosti ČR ve stále náročnějších a rychleji se měnících vnitřních i mezinárodních podmínkách.

     Jaké jsou tedy principy a vize politiky VaV:

III.1. Otevřenost a pružnost; transparentnost při přípravě i realizaci

     Politika VaV byla připravena a bude realizována otevřeným způsobem za široké účasti zástupců a organizací jednotlivých sektorů VaV a zástupců uživatelů výsledků VaV.

     Institucionální a organizační uspořádání VaV, zaměření a pravidla státní podpory VaV nemohou být v delším období neměnné. V průběhu realizace politiky VaV bude sledována a vyhodnocována úspěšnost a efektivnost VaV v ČR (včetně vnitřních i vnějších podmínek pro jejich rozvoj) a včas budou navrhovány změny politiky a nástrojů pro její realizaci. Opatření pro zvýšení pružnosti a výkonnosti VaV jako celku budou mít přednost před skupinovými zájmy o stabilitu a vytváření neodůvodněných výhod.

     Realizace politiky VaV bude probíhat transparentním způsobem. Navrhovaná a prováděná opatření budou vždy řádně zdůvodněna. Orgány a instituce, které se budou podílet na realizaci politiky, budou usilovat o informování a zapojení odborné i širší veřejnosti.

     Orgány státní správy, instituce a organizace VaV musí předcházet vzniku podezření z neobjektivního a lobbismu podléhajícímu rozdělování finančních prostředků včasným informováním široké i odborné veřejnosti a umožněním svobodného přístupu ke všem informacím.

III.2. Provázanost s jinými oblastmi

     VaV není izolovanou oblastí, rozvoj VaV není samoúčelný. Při přípravě politiky VaV byla zvláštní pozornost věnována koordinaci s politikami pro jiné oblasti státního zájmu. O zabezpečení těchto dosud opomíjených návazností budou usilovat i orgány a instituce odpovědné za její realizaci.

     Četné vazby mezi VaV, vzděláváním a informačními technologiemi a dalšími oblastmi zabezpečuje i infrastruktura VaV, především infrastruktura informační. Knihovny, vysokokapacitní počítačové sítě, centra pro náročné výpočty apod., které jsou součástí této infrastruktury, zpravidla plní i jiné funkce než jen podporu VaV. Podpora jejich rozvoje v rámci politiky VaV musí být koordinována s politikami, které zabezpečují rozvoj jiných, mimovýzkumných funkcí těchto prvků infrastruktury.

     Podpora VaV v ČR bude při vhodném zaměření a vhodných nástrojích, obdobně jako v zahraničí, i nástrojem politiky sociální, resp. politiky zaměstnanosti - realizace výsledků VaV přispívá k tvorbě nových pracovních míst.

     Realizace politiky VaV bude koordinována s realizací politiky hospodářské (průmyslové, energetické, proexportní), sociální, vzdělávací, zdravotní, zemědělské, bezpečnostní (obranné), informační, politiky životního prostředí, dopravní, kulturní a zahraniční. Jedním z hlavních nástrojů bude příprava, realizace a hodnocení národního programu orientovaného výzkumu a vývoje.

III.3. Vzdělávání a VaV

     Velmi těsné a významné vazby mají VaV a vzdělávání. Důležité je probouzení zájmu o VaV, posilování pocitu uspokojení z objevování nového u mladé generace již na nižších stupních vzdělávání.

     Vysokoškolské vzdělávání zejména v magisterských, doktorských a postgraduálních programech je nemyslitelné mimo prostředí aktivního působení ve VaV. Zejména v doktorském studiu budou v maximální míře využity i kapacity mimouniverzitních výzkumných pracovišť.

     Politika VaV klade důraz na podporu VaV na vysokých školách (VŠ) s cílem podpořit ty školy, které dosahují dobrých výsledků ve VaV a jejichž absolventi dovedou s vědomostmi v nových podmínkách tvůrčím způsobem pracovat.

III.4. Vnější otevřenost, příležitosti a rizika globalizace

     Předkládaná politika VaV reaguje na příležitosti a rizika globalizace mimo jiné i podporou zapojování subjektů VaV z ČR do mezinárodních struktur a odbouráváním překážek pro mobilitu výzkumníků.

     Politika VaV usiluje o maximální využití výhod mezinárodní spolupráce ve VaV, vytváří podmínky pro otevřený a pružný přístup ke spolupráci. Zároveň však politika VaV (u vědomí zostřující se celosvětové konkurence) usiluje o rozvoj silných míst a konkurenčních výhod VaV v ČR.

III.5. Orientace na výsledky a jejich kvalitu

     Politika VaV upouští od dřívějšího (i v zahraničí uplatňovaného) pojetí VaV, vycházejícího pouze z jejich vnitřních potřeb a kladoucího důraz jen na ”vstupy” – finanční prostředky a pracovníky VaV. Politika VaV v souladu se současnou praxí klade důraz zejména na výsledky VaV, jejich přínosy pro člověka, společnost, ekonomiku, vzdělanost i poznání.

     Výsledky VaV a efektivnost jejich získání budou hodnoceny objektivními, transparentními a nezávislými postupy, vycházejícími z postupů osvědčených v zahraničí. Výsledky hodnocení budou základním kritériem pro rozdělování disponibilních finančních prostředků. Důsledně bude prosazována zásada, že lepší dostávají více. Platí to i pro vysoké školy, kde je nutné počítat - obdobně jako v zahraničí - s rozlišováním podle míry zapojení do kvalitního VaV, vznikem vysokoškolských ústavů zaměřených především na výzkum.

III.6. Rozvoj kapacit VaV

     Budoucnost a prosperita ČR jsou závislé na tom, zda a jak rychle se ČR stane součástí prudce se rozvíjející společnosti založené na vědeckém poznání a využívající výsledky VaV (”knowledge based society”). Organizace VaV a lidé v nich působící vytvářejí prostředí pro efektivní přípravu špičkových odborníků i pro nejrůznější oblasti ekonomiky, správy a služeb.

     Politika VaV je vedle efektivního a rychlého dosahování kvalitních a využitelných výsledků zaměřena na v podstatě nepřetržitou obnovu kapacit VaV, včetně lidského potenciálu v nich působícího.

IV. CÍLE A PRIORITY – CESTA PRO STŘEDNĚ VELKOU EVROPSKOU ZEMI

     Růst rychlosti získávání poznatků VaV si vynucuje koncentraci sil a prostředků, včetně využití mezinárodní spolupráce. Měřítkem úspěšnosti je uplatnění těchto poznatků na mezinárodním trhu výrobků, technologií a služeb, zveřejnění výsledků a jejich ocenění na mezinárodní úrovni. Žádná evropská země nemůže provádět VaV v jeho plné šíři a nemůže řešit všechny problémy svého VaV najednou. Je nutné volit priority a na ně soustředit zdroje finanční, personální, materiálně technické, koordinační aj.

     ČR jako středně velká evropská země, usilující o přijetí do EU, se musí vyrovnat s těmito trendy. Budoucnost je zcela nesporně závislá na schopnosti rychle a efektivně získávat nové poznatky a uplatňovat je v produktech konkurenceschopných na náročných trzích. I ČR, má-li obstát v soutěži, si musí stanovit priority v orientovaném výzkumu.

     V zásadě je účelné rozlišovat priority systémové, odstraňující překážky a slabá místa jednotlivých oblastí VaV (základní výzkum, aplikovaný výzkum, vývoj a transfer poznatků) a zvyšující pružnost a výkonnost systému VaV jako celku, a priority věcné (tematické).

     Cílem výběru priorit je zvýšení výkonnosti a efektivnosti VaV v ČR. K finančnímu zabezpečení priorit budou využity účelové prostředky programů VaV a institucionální prostředky poskytované na základě výzkumných záměrů.

     Část disponibilních zdrojů musí být vyhrazena na problémy, které nejsou součástí vybraných priorit VaV, např. na aktivity neorientovaného výzkumu a nespecifikovaného výzkumu na vysokých školách, které by měly sloužit k rozvoji a inovaci vědních oborů, k svobodnému získávání poznatků, k otevření nových problémů, hledání nových metod a postupů jejich řešení. K zabezpečení této části výzkumu budou využity prostředky GA ČR (Grantové agentury AV ČR) a prostředky na nespecifikovaný výzkum na VŠ.

IV.1. SYSTÉMOVÉ PRIORITY

     Společné systémové priority jednotlivých oblastí i VaV jako celku jsou:

1. podpora rozvoje VaV s cílem zvýšit jeho výkonnost a efektivnost,
2. lidské zdroje, především vytváření podmínek pro získání a uplatnění mladých, kvalifikovaných odborníků a jejich rozvoj,
3. vytváření podmínek pro spolupráci mezi jednotlivými oblastmi a institucemi VaV a mezi VaV a dalšími oblastmi (např. základním výzkumem a vysokoškolským vzděláváním),
4. mezinárodní spolupráce včetně zvýšení mezinárodní mobility výzkumníků podílejících se na VaV v ČR, včetně možností uplatnění pracovníků ze zahraničí a vracejících se českých výzkumníků.
5. respektování regionálních potřeb rozvoje kapacit VaV.

 IV.1.1. Základní výzkum

     Jedním z hlavních cílů základního výzkumu je příspěvek k celosvětové bázi poznání. I v ČR musí základní výzkum přijmout a respektovat osvědčené postupy dosahování špičkových mezinárodně uznávaných výsledků, např. koncentrací zdrojů, zapojováním do mezinárodních sítí spolupráce, odstraněním překážek mobility výzkumníků aj.

     Dominantním zdrojem financování jsou veřejné prostředky. Podporovány budou výzkumné záměry pracovišť základního výzkumu, které budou mít předpoklady k dosažení špičkových, mezinárodně uznávaných výsledků nebo k vytvoření poznatkové základny pro tuzemský aplikovaný výzkum a vývoj.

     Podporována bude účast pracovišť základního výzkumu na domácích i mezinárodních programech orientovaného výzkumu.

     Svobodné a tvůrčí prostředí v základním výzkumu je zcela nepostradatelné pro přípravu nových odborníků. Jednou ze systémových priorit základního výzkumu je proto i další posilování jeho propojení s vysokoškolským vzděláváním.

 IV.1.2. Aplikovaný výzkum

     Nespornou prioritou pro tuto oblast VaV je rychle a efektivně odstranit nedostatky stávajících programů VaV (vzájemná nekoordinovanost programů, nedostatky v managementu, velikost projektů aj.), kterými je aplikovaný VaV především realizován.

     Pro aplikovaný výzkum jsou a budou veřejné prostředky, poskytované účelově nebo institucionálně, jen doplňkovým zdrojem financování. S výjimkou zemědělského a lesnického výzkumu musí hlavním zdrojem být prostředky podnikové sféry. Další výjimkou je aplikovaný výzkum pro orgány státní správy, který je nezbytný k výkonu jejich správních funkcí. Ten bude i nadále financován z veřejných zdrojů.

     Ze státního rozpočtu mohou být podpořeny ty aktivity, o které projeví zájem uživatelská sféra a zájem prokáže podílovým financováním z vlastních zdrojů. Podíl státního rozpočtu nesmí překročit výši, kterou připouštějí předpisy EU (viz část V.1.1.).

     Významnou systémovou prioritou v této oblasti VaV bude podpora rozvoje infrastruktury, především informační, která byla zvlášť silně narušena mnohdy neuváženou privatizací státních výzkumných organizací.

 IV.1.3. Vývoj a transfer

     Politika VaV vyjadřuje zájem státu podpořit i tuto oblast. Podpora v rámci politiky VaV musí být koordinována s celkovou politikou hospodářskou a s politikami příslušných oblastí, ve kterých mohou a mají být výsledky VaV využity.

     Účelovými prostředky bude podpořen vznik a zahájení činnosti samostatných subjektů pro transfer technologií, a to i při vysokých školách a velkých výzkumných organizacích financovaných institucionálně.

     Podpora státu i s využitím nepřímých nástrojů, včetně účasti státu při tvorbě a využívání rizikového kapitálu, bude orientována především na malé a střední podniky, které nemají dostatek vlastních kapacit na transfer výsledků VaV a vývoj nových výrobků, technologií a služeb.

     Podpora bude poskytována na základě veřejných soutěží, předpokládá se i podpora poradenství pro vývoj a transfer. Státní podpora nesmí překročit meze, které pro tuto oblast připouštějí předpisy EU z důvodů zachování podmínek svobodného trhu.

     Transfer a rozšiřování výsledků VaV bude vyžadovat jednoznačnou úpravu práv vlastnictví výsledků VaV a jejich poskytování.

IV.1.4. Lidské zdroje

     Systém VaV nemůže být úspěšný bez neustálé obnovy a podpory motivace, schopností a kapacit jeho nositelů.

     Stále narůstající věkový průměr pracovníků VaV v ČR je nutné řešit komplexně. K prioritám patří: zvýšit zájem mládeže o VaV a o činnost v této oblasti – zájem je nutné probouzet a rozvíjet již od nejrannějších školních let; řešit nedostatečné hmotné zajištění mladých pracovníků VaV; zlepšit kariérní možnosti mladých talentovaných studentů a vědců především zvýšením jejich mobility (tuzemské i mezinárodní), zvýšením podpory talentovaných mladých pracovníků z prostředků grantových agentur a podporou vytváření týmů kolem perspektivních mladých vědců.

     Instituce a organizace VaV musí ve svých koncepcích a strategiích rovněž věnovat mimořádnou pozornost obnově a rozvoji svých personálních zdrojů.

     Mezinárodní spolupráci, zapojování do mezinárodních sítí ani přípravu vysoce kvalifikovaných odborníků pro VaV nelze zajistit bez dostatečné mobility a její podpory ze strany státu. Mezinárodní programy mobility budou podpořeny domácími opatřeními (pomoc při sjednávání pobytů na špičkových zahraničních pracovištích, pomoc při návratu do ČR a aktivní získávání nových výzkumníků ze zahraničí). Využity budou i příslušné programy EU.

     Budou odstraněny překážky pro studijní a pracovní pobyty zahraničních výzkumníků na pracovištích v ČR a budou pro ně vytvořeny vhodné podmínky.

     Orgány odpovědné za realizaci politiky VaV budou usilovat o to, aby ve všech státem podporovaných programech VaV a ve všech grantových agenturách rozdělujících veřejné prostředky na VaV byly postupně rozvíjeny postupy vyrovnávající příležitosti žen a mužů. Stát očekává, že obdobné postupy uplatní ve svých koncepcích, statutech, organizačních řádech a běžném životě i instituce a organizace VaV.

IV.1.5. Mezisektorová spolupráce

     Spolupráci jednotlivých oblastí (sektorů) VaV, ústavů AV ČR, vysokých škol, resortních organizací VaV a výzkumu podnikového je nutné, přes všechna zlepšení, stále ještě pokládat za nedostatečnou. Jde o spolupráci při řešení větších projektů VaV a o spolupráci při výchově mladých pracovníků VaV. Zejména budou odstraňovány zbývající překážky pro spojování kapacit vysokých škol, AV ČR a dalších výzkumných organizací při výchově doktorandů, např. v rámci programu Národních center výzkumu.

     Přitom nadcházející období rostoucí konkurence a pokračující globalizace vyžaduje zvýšit rychlost a efektivnost získávání nových výsledků VaV, jejich využití a rozšiřování. Toho nelze dosáhnout v podstatě jinak, než koncentrací zdrojů, inter- a transdisciplinárními přístupy k řešení úkolů VaV.

     Významným nástrojem pro zlepšení mezisektorové spolupráce bude připravovaný program ”Národní výzkumná centra”. Centra budou vznikat tam, kde je vysoká odborná způsobilost na straně producentů poznatků VaV, opravdový zájem partnerů o spolupráci, ale i mimořádné organizační a řídicí předpoklady. U center aplikovaného výzkumu k těmto požadavkům přistupuje i připravenost uživatelů pro využití poznatků získaných centrem.

     Od center špičkového základního výzkumu je nutné navíc vyžadovat zapojení do mezinárodních sítí výzkumu, vysoké zahraniční renomé příslušného pracoviště, projevující se kromě jiného i prokazatelným vysokým zájmem o studijní či pracovní pobyty v takovém centru.

IV.1.6. Regionální aspekty

     V ČR je podstatná část kapacit VaV soustředěna v několika málo velkých městech a na velkých tradičních univerzitách. Účast VaV na řešení perspektivních potřeb lidí a společnosti, včetně ekonomiky, vyžaduje rovnoměrnější rozdělení kapacit VaV.

     Zvlášť naléhavě je tato potřeba pociťována v regionech, ve kterých probíhá a bude probíhat rozsáhlá restrukturalizace průmyslu.

     Opatření na podporu transferu výsledků VaV budou navržena tak, aby působila efektivně i v regionech.

IV.1.7. Mezinárodní spolupráce

     Globalizace světové ekonomiky a globalizace informačních toků zvyšují naléhavost zapojování ČR do mezinárodní spolupráce ve VaV.

     Kritériem pro navazování mezinárodní spolupráce ve VaV musí být přínosy pro společnost, ekonomiku, ale i systém VaV (zapojování do sítí, zlepšování kvality přípravy mladých výzkumníků aj.), efektivnější dosahování výsledků základního výzkumu atd. Zahraniční dokumenty včetně materiálů EU uvádějí toto kriterium pod označením ”přidaná hodnota”. Samoúčelnost mezinárodní spolupráce, resp. spolupráce jen z důvodů zahraničně politických je většinou odmítána.

     Připojení ČR k 5. Rámcovému programu výzkumu a vývoje technologií EU (1998-2002) (dále jen ”5. RP”) a plná účast subjektů z ČR na tomto programu otevírají možnost získat významnou ”přidanou hodnotu”.

     Na základě kritéria ”přidané hodnoty” je nutné posoudit všechny mezinárodní spolupráce zabezpečované na vládní úrovni i spolupráce připravované, včetně účasti v nevládních organizacích (pod UNESCO i specializovaných).

     K využití těchto možností budou posíleny informační a poradenské služby pro subjekty ucházející se o účast na 5. RP a tyto subjekty přímo vyhledávající. Zvážena bude např. účelnost a efektivnost zřízení styčné kanceláře ČR u orgánů EU, buď samostatné nebo ve spolupráci s některými dalšími zeměmi připojenými k 5. RP.

IV.2. VĚCNÉ, TEMATICKÉ PRIORITY

     Věcné, tematické priority budou připravovány a uplatňovány diferencovaně pro jednotlivé typy VaV.

     U neorientovaného výzkumu bude v ČR, stejně jako v zahraničí, výběr témat, postupů a metodik řešení ponechán na iniciativě pracovníků této oblasti.

     V široké oblasti orientovaného výzkumu a vývoje budou v ČR, stejně jako v zahraničí, priority stanovovány z perspektivních potřeb občanů, společnosti a ekonomiky ČR na základě průniku nabídky a zájmů představitelů VaV s poptávkou a zájmy uživatelů výsledků VaV.

     Výběr priorit musí být prováděn transparentními postupy a musí být řádně zdůvodněn. Veřejnost musí být s výběrem seznámena natolik, aby se mohla přesvědčit o účelnosti vynakládání veřejných finančních prostředků a byla zbavena obav z nežádoucích dopadů realizace výsledků VaV.

IV.2.1. Zaměření neorientovaného výzkumu

     V této části základního výzkumu nebude stát žádným způsobem zasahovat do výběru témat a postupů výzkumu. Výzkum v této oblasti musí respektovat jen mezinárodně uznávané morální a etické principy.

     Stát očekává, že vědecká obec, instituce a organizace zabývající se základním výzkumem, při výběru témat, postupů a při rozdělování prostředků, které stát pro tento výzkum vyčlení, budou přihlížet:

1. k výsledkům pravidelného, objektivního a nezávislého hodnocení tohoto výzkumu,
2. k skutečnosti, že úspěch při řešení některých problémů vyžaduje určitou koncentraci zdrojů (personálních, materiálně technických a finančních) a že disponibilní zdroje by neměly být rozptýleny do příliš velkého množství aktivit,
3. k tomu, že cílem této části výzkumu je jednak zvýšit prestiž české vědy, vyplývající z jejího přínosu ke světovému poznání, jednak vytvořit perspektivní náměty pro navazující oblasti VaV.

IV.2.2. Věcné, tematické priority v orientovaném výzkumu

     Výběr priorit orientovaného výzkumu, který zahrnuje i část výzkumu základního bude vycházet:

1. z předpokládaných potřeb lidí a společnosti, k jejichž zabezpečení může orientovaný výzkum v ČR s využitím mezinárodní spolupráce přispět a pro něž lze získat podporu veřejnosti.
2. z požadavků na rozvoj lidského, znalostního a materiálního potenciálu v ČR,
3. z potřeb rozvoje kapacit VaV v ČR.

     Priority budou zabezpečovány formou bohatě strukturovaného a jednotně koordinovaného národního programu VaV a formou výzkumných záměrů. Zahraniční zkušenosti ukazují prospěšnost rozdělení programů na tematické a průřezové programy. Tematické programy přispívají k uspokojování jednotlivých základních potřeb. Průřezové programy zvyšují úspěšnost a efektivnost programů jako celku, kromě jiného i tím, že přispívají k zabezpečení systémových priorit VaV (viz bod IV.1. a další). Tematické a průřezové programy tvoří základní strukturu, která se realizuje dílčími programy (směry).

     Výběr priorit orientovaného výzkumu je složitým, časově a finančně náročným procesem. Tento proces bude probíhat v několika etapách a úrovních:

1. I. etapa –politika VaV stanovuje omezený počet priorit, skupin předpokládaných potřeb lidí, společnosti a VaV, které tvoří základní strukturu národního programu VaV, formou tematických a průřezových programů;
2. II. etapa – stanovení výstižných a konkrétních kriterií pro hodnocení a rozhodování při výběru vhodných dílčích programů (směrů), výběru vhodných projektů pro naplnění cílů dílčích programů a pro hodnocení výsledků projektů, dílčích programů i národního programu jako celku. Je nanejvýš účelné, aby kritéria zůstávala neměnná od přípravy programu do jeho realizace. Stejná kriteria by měla platit i pro hodnocení výzkumných záměrů organizací;
3. III. etapa – výběr dílčích programů (směrů), které by mohly nejlépe přispět ke splnění priorit I. úrovně, ke splnění perspektivních potřeb lidí a společnosti v ČR při respektování kritérií dle II. etapy.

     S přihlédnutím k potřebám společnosti a ekonomiky ČR se stanovují následující priority národního programu orientovaného výzkumu:

Tematické programy:

• Kvalita života
• Informační společnost
• Konkurenceschopnost
• Energie pro ekonomiku a společnost
• Společenská transformace

Průřezové programy:

• Lidské zdroje pro VaV
• Integrovaný VaV
• Regionální a mezinárodní spolupráce ve VaV

     V navazujících pracích, které jsou uloženy usnesením vlády, budou:

• stanovena kritéria pro hodnocení a rozhodování ve II. etapě;
• vybrány dílčí programy (směry) pro optimální realizaci tematických a průřezových programů ve III. etapě.

     Výběr dílčích programů (směrů) jednotlivých tematických programů bude proveden s využitím postupu foresight (pravděpodobnostní predikce budoucích směrů rozvoje technologií). Práce budou zabezpečeny z účelových prostředků na VaV. Na provedení prací bude vyhlášena veřejná soutěž.

     Národní program orientovaného výzkumu bude vyhlášen v průběhu roku 2001 a řešení prvních vybraných projektů se předpokládá zahájit od počátku roku 2002. Do této doby bude základní rozdělení účelových finančních prostředků na programy VaV jednotlivých resortů přihlížet k obvyklému rozdělení finančních prostředků na jednotlivé socioekonomické cíle v zemích EU (viz bod V.1.2.).

     Nedokončené projekty stávajících programů orientovaného výzkumu koordinovaných jednotlivými resorty, v případě, že budou splňovat stanovená kritéria, budou zařazeny do příslušných tematických nebo průřezových programů. Připravovaný program ”Národních výzkumných center” se stane součástí průřezového programu ”Integrovaný VaV”.

     Výzkumné záměry jako forma uplatňování politiky VaV rovněž patří do oblasti orientovaného výzkumu. Na rozdíl od vládou vyhlašovaných programů však cíle jednotlivých záměrů formulují sama výzkumná pracoviště s přihlédnutím k prioritám politiky VaV a k účelům, pro které tato pracoviště byla zřízena.

V. STRATEGIE A NÁSTROJE

     I sebelepší vize budoucnosti českého VaV zůstane jen deklarací, pokud nebude doplněna strategií jejího uplatnění a nástroji pro její realizaci.

     Nástroje politiky VaV slouží k naplnění jejích cílů. Právě při značných změnách legislativního, finančního atd. charakteru jsou nástroje nezbytnou součástí politiky, významnější než ve vyspělých zemích s relativně stabilizovaným systémem a tradicí.

     Při realizaci politiky VaV bude jak stát, tak vědecká a akademická obec i nestátní sektor dávat přednost řešení zdola nahoru na základě iniciativ jednotlivců, týmů a pracovišť, spojenému s jasně stanovenými pravidly a jejich důsledným dodržováním. Jednotlivé kroky budou uskutečněny vždy na nejnižší možné úrovni a to jak při rozhodování, tak při řešení problémů a odpovědnosti za přijatá rozhodnutí.

     Opačný způsob řešení – shora dolů, bude stát při realizaci politiky VaV uplatňovat tam, kde přirozené signály zájmů a signály tržní jsou příliš slabé nebo v rozporu se zájmy společnosti jako celku. Jedná se především o oblast legislativy, o nakládání s veřejnými prostředky a informování veřejnosti o jejich využití a o VaV pro potřeby státu.

V.1. FINANCOVÁNÍ A PODPORA VaV - HLAVNÍ NÁSTROJ POLITIKY VaV

     Každá země, každá vláda uskutečňuje svou vědní politiku, ať psanou či nepsanou, každým rokem při přípravě a schvalování státního rozpočtu.

     Reálná politika vychází z  rozboru disponibilních zdrojů. Hlavní příčinou selhání dosavadních koncepcí bylo krácení slibovaných prostředků, podle kterých byly stanovovány cíle těchto koncepcí.

     Cíle této politiky VaV vycházejí ze závazku současné vlády postupně do roku 2002 zvýšit státní podporu výzkumu a vývoje na 0,7 % HDP po konkrétních, předem stanovených krocích:

1. v roce 2000 na 0,6 % HDP;
2. v roce 2001 na 0,65 % HDP;
3. v roce 2002 na 0,7 % HDP s tím, že další vývoj výdajů bude dán potřebami a možnostmi společnosti a ekonomiky.

     Státní podpora VaV se v souladu s postupy v zahraničí soustředí především na aktivity dlouhodobé (tj. v základním výzkumu), s větším rizikem (v aplikovaném VaV) a na aktivity, jejichž výsledky budou využívat malé a střední podniky bez vlastních kapacit VaV.

     Další vývoj státní podpory VaV po roce 2002 bude závislý na dosažených výsledcích VaV, na jejich uplatnění a na formulaci věcných priorit v roce 2001. Budou-li tyto podmínky splněny, je dlouhodobým cílem politiky VaV růst státní podpory VaV na průměrnou úroveň zemí EU.

 V.1.1. Státní a celková podpora VaV - spojené nádoby

     Veřejné a nestátní prostředky na VaV musí být ve vzájemné relaci, důvodem není jenom úspora peněz daňových poplatníků, ale nutná vazba mezi (makroekonomickými) záměry státu a (mikroekonomickým) chováním podniků.

     VaV je jedním z příjemců veřejné podpory, která je regulována tak, aby nedošlo k narušení konkurenčního prostředí. Podíl veřejných a nestátních prostředků na VaV, který klesá od základního výzkumu až k vývoji, je taxativně stanoven následujícími podmínkami spolufinancování výzkumu a vývoje:

1. Při stanovení maximálně přípustné výše příspěvku z veřejných zdrojů se rozlišuje základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj:
   1. základní výzkum - do 100 % nákladů,
   2. aplikovaný výzkum - do 50 % nákladů,
   3. vývoj - do 25 % nákladů.
2. U společných projektů podniků a organizací institucionálně podporovaných z veřejných prostředků se přípustný příspěvek počítá jak z přímé podpory projektu, tak i z odpovídající části institucionální podpory.
3. Maximálně přípustná výše příspěvku z veřejných zdrojů může být při splnění určitých předpokladů zvýšena o:
   1. 10 %, jestliže je příspěvek určen pro malý nebo střední podnik;
   2. 10 %, jestliže se výzkum týká regionu s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s velmi vysokou nezaměstnaností;
   3. 10 %, jestliže se výzkum týká vládou podporovaného ekonomického odvětví nebo regionu, pokud nepovede ke změně podmínek obchodu;
   4. 15 %, jestliže projekt přispívá k dosažení cílů některého z dílčích programů nebo projektů Rámcového programu výzkumu a vývoje EU.
4. Kumulované příspěvky z veřejných zdrojů však v žádném případě nesmí být vyšší než:
   1. 75 % celkových nákladů u aplikovaného výzkumu;
   2. 50 % celkových nákladů u vývoje;

     ČR tento model vycházející ze směrnice EU 96/C 45/5-16, k jehož převzetí se zavázala, již v základních rysech uplatňuje. Stanovená pravidla o limitních podílech státní podpory a o spolufinancování VaV budou nadále důsledně uplatňována a kontrolována. V aplikovaném VaV bude sledována strategie synergických efektů tam, kde vyšší podpora z veřejných prostředků vyvolává bezprostřední zvýšení podpory ze soukromých zdrojů (”matching funds”).

     Formou návratných půjček se zvýhodněnými či nulovými úroky nebo formou garancí bude vláda podporovat projekty průmyslového vývoje, jejichž výsledky jsou určeny jen pro jednoho uživatele.

 V.1.2. Státní podpora VaV a její rozdělení

     Dosavadní propast mezi principy, zásadami a dalšími koncepcemi a mezi mechanismy, zvyky a způsoby rozdělování státních prostředků se bude postupně odstraňovat tak, aby státní podpora VaV byla nástrojem vědní politiky a ne cílem sama o sobě.

     Základním mechanismem, zděděným z předlistopadového období, byla úřednická, indexová metoda, založená na principu ”všem stejně”. Tam, kde převážila, došlo k nivelizaci, potrestání aktivity a zastavení rozvoje. Tento mechanismus byl v uplynulých letech se střídavými úspěchy měněn postupně dvěma způsoby, jak ve VaV přistupovat k věcnému rozdělení státních prostředků. První, podle Zásad vlády pro oblast VaV z roku 1994, vycházel z pevně stanoveného rozdělení prostředků pro určité oblasti bez ohledu na výsledky, kterých dosahovaly. Druhý způsob, vycházející ze Zásad vlády pro oblast VaV z roku 1997, většinu pevného rozdělení zrušil, aniž by zavedl jiný model. Oba způsoby se v praxi ukázaly (zejména na úrovni kapitol státního rozpočtu) jako ne příliš šťastné.

     Postup, uplatňovaný ve vyspělých zemích (tj. formulace priorit a cílů včetně prostředků na ně vyčleněných a dosažení širšího konsensu) se v těchto zemích vyvíjel řadu let. Tato politika VaV otázku priorit otevírá poprvé, takže standardní mechanismy jejich vzniku a veřejné diskuse dosud chybí. Priority v politice VaV tak nejsou a nemohly být dotaženy až do fáze kritérií pro rozdělování prostředků.

     Přes všechny nedostatky potřebují tato země a její VaV pravidla pro rozdělování prostředků na úrovni rozpočtových kapitol a návazně na dalších úrovních. Základním požadavkem na ně je, že musí naplňovat cíle politiky VaV a nikoliv být pouze vůči nim neutrální nebo dokonce jim bránit.

     Státní podpora VaV bude usilovat o vyvážený poměr různých typů financování – od institucionálně podporovaných nosných výzkumných záměrů organizací, přes účelově financované granty pro jednotlivce či malé týmy až po cílené projekty VaV, naplňující vyhlášené programy.

     Zároveň budou ostřeji než doposud tyto typy financování z jednoho zdroje (z veřejných prostředků) rozlišovány. Základním kritériem rozlišení aktivit VaV financovaných z  veřejných prostředků se stávají jejich výsledky. Ty aktivity u nichž se předpokládá identický výsledek, budou státem podporovány pouze jedenkrát. Vícekrát pouze ve zdůvodněných případech, a to po jasné dohodě zainteresovaných ústředních orgánů učiněné před poskytnutím státní podpory. Neuvedení vazby na jiné aktivity VaV podporované ze státního rozpočtu ze strany nositele projektu či záměru bude posuzováno jako duplicitní financování.

     Následující pravidla budou nástrojem pro rozdělování veřejných prostředků po přechodnou dobu, než dojde ke konsensu mezi prioritními a dalšími konkrétně formulovanými směry VaV:

1. Samostatně bude financován obranný VaV.
2. Bez priorit zůstane neorientovaný výzkum, podporovaný nyní grantovým systémem GA ČR a GA AV ČR, který je pro tento druh výzkumu přímo určen. Tato nezbytná část výzkumu, vycházející z návrhů zdola, bude hodnocena na základě odborné kvality v mezinárodním srovnání. Podíl na státní podpoře zůstane zachován na úrovni okolo 11 % celkové státní podpory VaV.
3. Rovněž bez priorit a v rozsahu okolo 9 % celkové státní podpory bude podporován nespecifikovaný výzkum na vysokých školách, jímž je realizována ta část výzkumu, která je neoddělitelně spojena se vzděláváním.
4. Zbývající cca tři čtvrtiny objemu státní podpory VaV budou cíleně zaměřeny do orientovaného VaV. Tyto prostředky budou použity na jednotlivé projekty Národního programu orientovaného výzkumu jako prostředky účelové a na výzkumné záměry výzkumných organizací jako prostředky institucionálního financování. Orientovaný VaV je zde výzkum a vývoj, který již k směřuje ke konkrétnímu, předem stanovenému cíli (i ve vzdálenější budoucnosti nebo s podmínkou dalšího, navazujícího výzkumu). Zároveň nesmí orientovaný výzkum být, především v části orientovaného základního výzkumu, vulgarizován na výzkum podle ”výrobních potřeb praxe” atd. Stanovení cílů orientovaného VaV a hodnocení jejich plnění je jednou ze základních podmínek toho, aby jako v minulosti nezůstala politika VaV formální deklarací.
   
        V základním výzkumu budou cíle vycházející ze socioekonomických priorit určovat sami vědci, v aplikovaném VaV budou výsledkem konsensu výzkumníků, uživatelů a státní správy.
    
5. V orientovaném VaV budou výše definované priority sloužit jako jedno z kritérií hodnocení programů, projektů a záměrů. Každý státem podporovaný orientovaný VaV musí prokázat, že je přínosem pro některou ze společenskoekonomických priorit.
6. Do doby než vzniknou věcné priority (a budou vymezeny i další směry státem podporovaného VaV) použitelné pro rozdělování zejména účelových prostředků, se při rozdělování bude vycházet z proporcí prostředků vynakládaných na jednotlivé socioekonomické směry EU. Respektována přitom budou specifika ČR. Důvodů pro volbu socioekonomických směrů EU jako vodítka je více:
   1. Vyjadřují projekci zájmů celé společnosti do VaV, tj. praktickou realizaci jednoho ze základních principů politiky VaV – nikoliv výzkum pro výzkum, ale výzkum pro společnost.
   2. Představují proběhlý proces hledání a dosažení konsensu jednotlivých zájmových skupin o orientaci VaV a jeho prioritách (tj. přesně to, co v ČR bylo dlouhodobě zanedbáno).
   3. Budou hrát stále významnější úlohu jak v dlouho a střednědobém finančním výhledu VaV, tak ve vykazování vynaložených prostředků. Hledání dalších (”třetích”) cest je po deseti letech pokusů luxusem, který si ČR ve VaV nemůže již dovolit.
7. Politika VaV je nejen otevřená vůči světu a EU, ale zároveň národní. Proto budou socioekonomické směry podle EU pouze vodítkem (základem), které bude výrazně modifikováno podle dosahovaných výsledků a přínosů pro společenskoekonomické priority politiky VaV.
8. Poměr účelového a institucionálního financování zůstane pro státní podporu VaV jako celek zachován (tj. podíl účelové podpory bude mírně vyšší než institucionální podpory) s tím, že bude zavedeno institucionální financování ve vybraných případech nestátních organizací zabývajících se průmyslovým VaV a zároveň budou hlavním nástrojem realizace politiky VaV účelově podporované národní programy.

V.1.3. Účelová podpora VaV veřejnou soutěží

     Zákonem budou formulována práva a povinnosti obou stran – státní správy i nositelů projektů tak, aby byly v souladu s legislativou EU naplněny oba základní principy účelové podpory – otevřenost (veřejná) a konkurence (soutěž) vedoucí ke konkrétním výsledkům.

     Výzkum a vývoj v ČR udělal dva zásadní kroky na cestě do vyspělých zemí. První zřízením GA AV ČR v roce 1990 a celostátní GA ČR podle osvědčených principů vyspělých zemí v roce 1992, druhý v letech 1994-5 otevřením celého účelového financování všem zájemcům formou veřejné soutěže. Další kroky formulované v Zásadách vlády pro oblast VaV z let 1994 a 1997 již zůstaly na půl cesty nebo nebyly realizovány vůbec. Legislativně tak není na úrovni zákona dořešena problematika veřejné soutěže o prostředky na podporu VaV, která se v řadě prvků liší od veřejné zakázky.

     Účelové prostředky státní podpory výzkumu a vývoje (s výjimkou veřejných zakázek u projektů, kde jediným uživatelem výsledků je stát) budou poskytovány a využívány výlučně na základě výsledků veřejné soutěže podle zákona o státní podpoře výzkumu a vývoje. Předmětem této soutěže bude i návrh spolunositelů, dodávek přístrojů a zařízení, a služeb atd.

     Celý mechanismus poskytování státní podpory výzkumu a vývoje bude upraven novým zákonem o VaV tak, aby odpovídal standardům EU v této oblasti. Zvláštní pozornost bude věnována legislativnímu vymezení práv a povinností obou stran, včetně jejich promítnutí do státem požadovaných údajů a postupnému sjednocování těchto údajů u jednotlivých orgánů.

     Novým zákonem o VaV budou mimo jiné řešeny otázky smluvních vztahů a vymezení závazků přesahujících dobu řešení projektů, problematika nákladů (dle Komunitárního rámce EU pro státní pomoc – 96/C 45/5-16), smluvní vymezení nakládání s výsledky aplikovaného VaV ještě v průběhu řešení (podle principů Vzorové smlouvy EU pro financování projektů VaV). V zákoně budou taxativně vymezené případy omezení veřejné dostupnosti státem podporovaného VaV, stanoveny sankce a způsob kontroly, vazby na ostatní legislativu (o veřejné podpoře, o státním majetku, o státním rozpočtu atd.) a v neposlední řadě zde bude vymezen způsob podpory infrastruktury VaV.

V.1.4. Programy VaV a národní programy VaV

     Stejně jako je financování hlavním nástrojem politiky VaV, jsou programy klíčovým nástrojem financování a nejdůležitějším způsobem realizace priorit.

     Dosavadní absence politiky VaV a jejích priorit se snad nejvíce projevuje na programech VaV. V současné době má ČR cca 65 programů ve dvaceti resortech, které vznikly historickým, často samovolným vývojem na již dávno zrušených ministerstvech. Jejich obecně stanovené, nekonkrétní cíle se vzájemně překrývají nebo jsou shodné, vzájemná koordinace je minimální a hodnocení plnění cílů programů je velmi formální nebo fragmentální (pouze po jednotlivých projektech, ne za program jako celek). Výsledkem je, že dvě třetiny účelových prostředků na VaV v ČR jsou vynakládány na projekty s náklady menšími než 1 mil. Kč/rok, což je roztříštěnost VaV, která nemá s výjimkou společenských věd ve světě obdobu.

     Základem účelového financování orientovaného VaV se od roku 2001 postupně stanou průřezové a tematické programy národního programu orientovaného výzkumu, formulované podle socioekonomických priorit politiky VaV.

     Úloha a postavení programů, resp. národních programů budou vymezeny v novém zákoně o výzkumu a vývoji; paralelně bude připravena metodika postupu jejich přípravy, kontroly, hodnocení výsledků atd. podle standardů vyspělých zemí (Frascati manuál OECD aj.).

     Věcná náplň jednotlivých národních programů, jejich podprogramy, témata atd. budou vycházet z potřeb a požadavků společnosti na VaV.

     Stávající resortní programy budou po zhodnocení buď modifikovány jako ”podprogramy” národních programů tam, kde to bude vhodné (kde cíle budou naplňovat socioekonomické priority politiky VaV) nebo u nich bude ukončeno zahajování nových projektů.

V.1.5. Institucionální podpora výzkumných záměrů organizací VaV

     Výzkumné záměry jsou určeny pro dlouhodobý rozvoj VaV v dané organizaci, který vychází z ucelené koncepce činnosti organizace ve VaV.

     Do roku 1999 byl institucionálně podporovaný VaV v ČR financován v zásadě indexovou metodou (na základě výše nákladů v předchozích letech) a bez užší vazby na činnost a výsledky organizací. Hodnocení bylo sice v některých organizacích prováděno, ne však koordinovanými postupy a s dostatečnou transparentností. Navíc organizace, které tato hodnocení prováděly, dostávaly stejně prostředků jako organizace ostatní.

     V roce 1998 byl schválen a od roku 1999 probíhá proces formulování a hodnocení výzkumných záměrů. Celkově však záměry zatím nepřispěly k výraznější orientaci výzkumných institucí na moderní světově uznávané směry vědeckého poznání. Ty organizace, které svou činnost již dříve kriticky hodnotily, poslání záměrů naplnily. Zároveň ale ostatní provedly jen přeformulování již řešených projektů a grantů do záměrů. Hodnotící komise na úrovni organizací i na úrovni resortů podle dosavadních zkušeností všechny záměry schvalují.

     Samostatným problémem je absence institucionálně podporovaného průmyslového VaV, který byl po roce 1990 zprivatizován a následně došlo ke zrušení jeho podstatné části. Pravidla pro výzkumné záměry z roku 1998 již umožňují institucionální podporu těch nestátních organizací, které nebyly založeny za účelem zisku (nebo zisk podle svého statutu reinvestují do VaV). Toto omezení je nutné (vzhledem k absenci veřejné soutěže) proto, aby nedošlo k výraznému narušení konkurenčního prostředí. Možnost institucionální podpory nestátních organizací však z řady důvodů nebyla dosud vůbec (s výjimkou sektoru VŠ) využita.

     Dalším významným rozdílem institucionálního a účelového financování je omezení institucionálního financování pouze na danou organizaci. Pro spolupráci mezi organizacemi je určeno účelové financování (u řady programů je, resp. bude podmínkou). Hlavním důvodem je právě cíl institucionálního financování – dlouhodobý, koncepční rozvoj výzkumu v dané organizaci.

     Institucionální podpora VaV bude zákonem o VaV vymezena jako podpora poskytovaná bez veřejné soutěže všem typům organizací s výjimkou těch, které jsou zřízeny za účelem zisku, ale i těm, které podle statutu či obdobného dokumentu, zisk reinvestují do VaV. Institucionální podpora bude určena pouze pro zajištění nosné, dlouhodobé činnosti výzkumných organizací, která přináší konkrétní výsledky srovnatelné se světem. Institucionálně budou podporovány i organizace zajišťující infrastrukturu VaV.

     Při hodnocení výzkumných záměrů budou důrazněji než doposud posuzovány nejen jejich odborné kvality, ale i účelnost jejich řešení formou záměrů (zda naplňují jejich základní cíl) a dosahované výsledky. Rada vlády pro výzkum a vývoj, která je po odborné stránce posledním stupněm hodnocení, bude důsledně naplňovat dikci zákona a při přípravě návrhu státního rozpočtu bude diferencovat podle kvality předložených záměrů a dosažených výsledků. Vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobou, koncepční činnost, která musí směřovat k předem stanovenému cíli, budou výzkumné záměry hodnoceny i podle naplnění socioekonomických priorit politiky VaV.

     Druhá úroveň hodnocení záměrů - na úrovni resortů - bude postupně propojována tak, aby stejně kvalitní záměry měly zajištěnu i stejnou úroveň hodnocení. Cílem je přejít od hodnocení na resortním principu k hodnocení na oborovém principu.

     Důsledně prosazovanou součástí hodnocení záměrů se stane posouzení účelnosti a nezbytnosti vazeb záměrů na projekty a granty. Hlavním kritériem tohoto hodnocení se stanou dosažené výsledky, které nesmějí být nezávisle na sobě vykazovány vícekrát.

V.1.6. Nepřímá podpora VaV – daňové, celní aj. úlevy pro VaV

     Nepřímá podpora VaV má význam především jako signál o proinovačním klimatu země a pro stimulaci podniků při poklesu jejich konkurenceschopnosti.

     Ve vyspělých zemích hrají nástroje nepřímé podpory různou úlohu (odhadem od 5 % objemu přímé státní podpory do 25 % a více). Zejména v zemích s vysokým daňovým zatížením je nepřímá podpora používána jako kompenzační a stimulační opatření. Při standardním právním a soudním prostředí má i řadu praktických výhod (od nízkých administrativních nákladů až po malou možnost ovlivňování). Naproti tomu v ČR i přes  vysoké daňové zatížení je nepřímá podpora VaV výjimkou (existuje jen osvobození dovozů pro VaV od cla pro akademický výzkum a možnost náklady na VaV odečíst do 2 % od základu pro výpočet daně z příjmů).

     I tam, kde jde ”pouze” o vytváření stejných podmínek všem subjektům, existují v ČR vážné problémy. Otevřeným problémem zůstává uznávání nákladů na externí (smluvně zadávaný) VaV a jeho zahrnutí do základu pro výpočet daně z příjmů, které vede k omezení standardních forem spolupráce. Dalším příkladem je více než problematické vymezení nehmotných výsledků VaV jako investičního majetku (vedoucí k nákupu VaV jako služby) atd.

     Při přípravě politiky VaV byly zmapovány prakticky všechny nástroje nepřímé podpory VaV: odečitatelnost darů na podporu VaV od základu pro výpočet daně z příjmů, daňové úlevy VaV v podnikovém sektoru (vč. příkladů – daňové dobropisy, slevy pro konkrétní případy), urychlené odpisy výdajů na VaV, daňové úlevy pro malé a střední podniky (přímé osvobození od daně), daňová stimulace rizikového kapitálu pro VaV, plné osvobození dovozů pro VaV od cla, možnost vytvářet rezervu na VaV atd.

     Doposud nebyl proveden odhad věcných dopadů působení těchto nástrojů na rozvoj VaV v ČR a tak chybí základní podklad přesvědčující veřejnost o účelnosti zavedení těchto nástrojů. Tyto nástroje jsou v zahraničí používány selektivně (ne najednou) s cílem podpořit určitý sektor, odvětví, typ výroby atd.

     Při připravované reformě daňové soustavy se bude usilovat o vytvoření stejných podmínek všem subjektům. Zároveň budou jednotlivé nástroje nepřímé podpory VaV zhodnoceny tak, aby stávající minimální rozsah daňových aj. úlev v ČR byl výrazně rozšířen s cílem stimulovat nevládní sektor a zvýšit jeho konkurenceschopnost. Na přípravě se musí aktivně podílet podnikatelská sféra. Výjimky z jednotného daňové sytému musí být řádně zdůvodněny.

V.1.7. Management VaV

     Růst výdajů na VaV, vznik a rozvoj velkých výzkumných organizací, podpora VaV v rámci programů formulovaných podle potřeb lidí a společnosti a dynamický rozvoj mezinárodní spolupráce přinesly potřebu zásadního zlepšení managementu VaV. Je nutné snížit administrativní a organizační zatížení tvůrčích pracovníků VaV.

     Příčinou řady nedostatků VaV v ČR jsou nedostatky v jejich managementu, a to na všech úrovních: v systému státní podpory VaV, v institucích a organizacích VaV, při přípravě a řízení programů VaV, při přípravě, výběru a zabezpečování projektů a grantů VaV, v kontrole a hodnocení celého systému VaV. Situaci v ČR ve srovnání se zahraničím dále komplikuje značná nejednotnost postupů. V podstatě každá instituce a resort si zavedly specifické postupy s neodůvodněnými rozdíly.

     Snahy o zlepšení managementu podle modelů zavedených ve vyspělých zemích se projevují i v ČR. Úspěšnost je však vzhledem k pozdějšímu zahájení příslušných aktivit, nízké úrovni koordinace snah a určité nekoncepčnosti výrazně nižší než v zahraničí. Zlepšení managementu VaV na všech úrovních s prokazatelnými výsledky ve snížení administrativní zátěže tvůrčích pracovníků VaV, ve zvýšení objektivnosti a průhlednosti rozhodovacích procesů není jednoduchou záležitostí.

     Navrhuje se, aby ve specifickém programu ”Společenská transformace”, který má být součástí národního programu cíleně orientovaného VaV, byl zařazen dílčí program (směr) ”Rozvoj VaV”. Tento dílčí program (směr) byl měl být orientován na rychlé zlepšení managementu VaV v ČR na všech úrovních. Zadáním pro tento dílčí program je (na základě vyhodnocení zahraničních zkušeností a s respektováním specifických potřeb ČR) navrhnout pro uvedenou oblast konkrétní opatření. 

V.2. PRÁVNÍ PROSTŘEDÍ A ORGANIZAČNÍ STRUKTURA VaV, MORÁLKA A ETIKA

     Nezbytná (ale ne neohraničená) autonomie vědy a výzkumu je spojena zároveň s odpovědností za řešení těch problémů, o nichž rozhoduje vědecká či akademická obec resp. její volené orgány. Stát do nich nebude zasahovat, nebude vědu ”řídit”, ale nebude ani řešit vzniklé problémy. Jeho úlohou je být o situaci informován, napomáhat řešení problémů, vytvářet a kultivovat dosud neustálené právní prostředí. Kromě přípravy nového zákona o VaV bude zaveden proces hodnocení všech připravovaných právních norem z hlediska jejich vlivu na VaV. V obranném VaV bude problém řešen způsobem odpovídajícím specifickým potřebám této oblasti

 V.2.1. Dokončení transformace rozpočtových a příspěvkových organizací VaV

     V zásadě na stejných principech, podle kterých proběhla transformace VŠ z příspěvkových organizací na veřejné vzdělávací instituce, je třeba transformovat ostatní rozpočtové a příspěvkové výzkumné organizace, především ústavy AV ČR a část resortních výzkumných ústavů. K tomu bude novým zákonem o výzkumu a vývoji vytvořeno potřebné právní prostředí.

     Organizace VaV ve světě mají podle právního řádu dané země nejrůznější postavení, ale nikde nejsou součástí státní správy (resp. pro ně neplatí stejná pravidla jako pro státní správu, jako je tomu v ČR), ani nejsou ryze státními organizacemi zřizovanými především pro plnění jejích úkolů. Současný stav v ČR, kde část organizací VaV byla právně transformována (VŠ) a část dosud ne (ústavy AV ČR, resortní VÚ) je dlouhodobě neudržitelná, protože brání jejich vzájemné spolupráci.

     Transformace stávajících rozpočtových a příspěvkových organizací VaV proběhne ve dvou krocích. V prvním kroku, realizovaném obecnými zákony, které jsou v pokročilém stavu přípravy (rozpočtová pravidla ČR a zákon o majetku ČR a jejím vystupováním v právních vztazích) budou právně transformovány tyto organizace na státní organizace.

     Ve druhém kroku, realizovaném novým zákonem o výzkumu a vývoji, budou ty VaV organizace, které mají VaV jako hlavní předmět své činnosti nebo zajišťují jeho infrastrukturu, dále právně transformovány na veřejné výzkumné instituce. Tato transformace proběhne v zásadě stejným způsobem, jako proběhla transformace VŠ.

     Vnitřní struktura právně transformovaných VaV organizací a další otázky nezbytné pro jejich činnost (platové řády aj.) budou řešeny analogicky VŠ vnitřními předpisy těchto organizací.

V.2.2. Kompetence a organizační uspořádání státní správy VaV

     Vedle dosavadního finančního podceňování VaV a zanedbání dlouhodobé koncepční práce je největším nedostatkem VaV v ČR jeho organizační roztříštěnost a nedostatek skutečně profesionálních pracovníků zajišťujících VaV na všech úrovních státní správy.

     ČR má v Evropě nejvíce decentralizovaný systém státní podpory VaV (rozmělněný mezi více než 20 ústředních orgánů), kterému navíc chybí účinná koordinace. Při rozhodování o realizaci konkrétních kroků (počínaje financováním a konče organizačními změnami) jednotlivé resorty logicky preferují plnění svých hlavních úkolů, často na úkor VaV.

     Roztříštěnost státní správy ve VaV je ještě prohloubena jejím personální podceněním. Po roce 1990 byly útvary VaV na jednotlivých ministerstvech zrušeny a nové dosud u převážné většiny z nich nevznikly. Meziresortní koordinací výzkumu a vývoje v ČR se zabývá jen 1 pracovník, důsledky obecně platných právních předpisů na VaV nejsou sledovány vůbec atd.

     Se vznikem vyšších územně správních celků dojde k zásadní restrukturalizaci státní správy ČR a změně kompetencí jejích jednotlivých orgánů. Součástí této restrukturalizace by měla být i změna struktury státní správy tak, aby ČR byla připravena na zapojení do EU. Právě ve VaV je struktura i rozsah státní správy v ČR snad nejodlišnější od vyspělých zemí.

     Jedním z cílů politiky VaV je změna současného organizačního uspořádání VaV a jeho zajištění tak, aby fungovalo na standardní úrovni zemí EU. Bude omezena neúnosná decentralizace státní správy ve VaV a zvyšovány její odborné i administrativně správní kapacity. Hlavním kritériem pro konkrétní kroky, kterými bude tento proces realizován, je zlepšení provázanosti, kvality a produktivity orientovaného výzkumu a vývoje celé ČR.

 V.2.3. Orgány VaV v ČR

     Zapojování do struktur VaV v EU zvyšuje nároky na státní správu, které vyplývají z nutnosti vzájemné koordinace orientovaného VaV v ČR, z potřeby navazování a udržování kontaktů s příslušnými orgány EU a orgány jednotlivých členských států, včetně zabezpečování nezbytných agend.

     Potřeba změny organizační struktury státní správy ve VaV spojená se změnou úlohy orgánů působících ve VaV v ČR je primárně dána požadavkem na změnu orientace VaV na výstupy, na provázanost s dalšími oblastmi, na nezbytnost stanovení priorit (viz kap. IV.).

     Postupné, avšak nikoli odkládané změny bude třeba uskutečnit i v samosprávných, demokraticky uspořádaných institucích vědecké nebo akademické obce. To je samozřejmě věcí nikoli státu, ale této obce samotné. O úloze, cílech a struktuře těchto institucí a o potřebných změnách je třeba (stejně, jako je tomu v zahraničí) vést věcnou a otevřenou diskusi.

     Změna struktury státní správy VaV bude realizována po zvážení všech možností a důsledků, zahrnujícím i veřejnou diskusi, formou nového zákona o výzkumu a vývoji a navazujících změn příslušných právních předpisů.

     Východiskem pro diskusi o racionálním uspořádání státní správy ve VaV v rámci přípravy nového zákona o výzkumu a vývoji budou tři základní varianty, které vycházejí ze základních modelů uplatňovaných ve vyspělých zemích:

1) První varianta tohoto procesu je založena na centralizovaném modelu rozpočtové kapitoly ”výzkum a vývoj”, soustřeďující nadpoloviční většinu objemu státní podpory VaV, která bude spravována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v novém organizačním uspořádání a s dostatečným personálním zabezpečením.

     Podstatou této varianty je soustředění průřezových částí jednotlivých rozpočtových kapitol do kapitoly MŠMT, kde bude zákonem stanoveno její členění. Tento krok musí proběhnout pro všechny kapitoly najednou (a klíčová je koncentrace prostředků na aplikovaný VaV). Koncentrace prostředků z kapitol AV ČR, GA ČR a části kapitol ostatních naproti tomu může významně přispět k dlouhodobému problému málo efektivní spolupráce těchto částí VaV a předimenzovanosti veřejného sektoru v rámci státní podpory VaV v ČR.

     Rada pro výzkum a vývoj v této variantě zůstává v poloze poradního a odborného orgánu, který shromažďuje a poskytuje informace o celém VaV v ČR (tj. i za ty části VaV, které budou nadále financovány z rozpočtových kapitol jednotlivých resortů), koordinuje VaV v působnosti resortů a společně s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy připravuje dlouhodobé koncepce VaV.

     Teprve návazně na zřízení rozpočtové kapitoly VaV může vzniknout potřebná analogie agentury pro aplikovaný výzkum (vycházející ne z grantového, ale z programového systému). Při stávající rozptýlené odpovědnosti a financování tohoto druhu VaV mezi řadou resortů je její dřívější vznik neúčelný.

2) Druhá varianta zachovává decentralizovaný model stávajících rozpočtových kapitol VaV, ale výrazně posiluje účinnou koordinaci při realizaci politiky VaV, zejména při přípravě a uskutečňování Národního programu orientovaného výzkumu. Tato druhá varianta vychází ze soustředění a posílení dosud rozptýlených struktur státní správy zabývajících se koordinací VaV v ČR do Úřadu pro VaV, který by zajišťoval činnost Rady pro výzkum a vývoj v upraveném složení a kompetencích.

     Nově pojato bude postavení a funkce Rady pro výzkum a vývoj ČR, v  čele se členem vlády. Rada bude odpovědná za VaV jako celek, za jeho koncepci a koordinaci, včetně schvalování programů a kontroly jejich plnění. Zákonem bude upraveno i složení Rady a způsob jmenování jejích členů tak, aby vyváženě representovali zájmy výzkumu a vývoje, jeho uživatelů a státní správy.

     Další doplňkovou variantou, přicházející v úvahu, by mohlo být zřízení zcela nového ministerstva pro výzkum a vysoké školy. Varianta spolu se dvěmi základními bude podrobně posouzena v procesu přípravy nového zákona o výzkumu a vývoji.

     Uvedené varianty zahrnují i kroky, které jsou společné a které budou v novém zákoně o VaV obsaženy:

1. Zřízení cca 5 – 7 poradních komisí pro meziresortní koordinaci jednotlivých částí VaV (analogicky zahraničním ”Councils”), které postupně převezmou odborné hodnocení programů a záměrů a zajistí dosud chybějící odbornou stránku meziresortní koncepce rozvoje VaV.
2. Rozdělení funkcí volených orgánů Akademie věd ČR na ty, které zajišťují státní správu a na ty, které jsou samosprávnými orgány vědecké obce. Zákon o výzkumu a vývoji vymezí funkce státní správy stávající AV ČR a vzájemné vazby s dalšími orgány VaV. Samostatným právním předpisem budou upraveny vnitřní záležitosti Akademie věd v těch otázkách, které se netýkají organizačních složek státu.
3. Analogickým způsobem jako u AV ČR budou vymezeny zákonem o výzkumu a vývoji funkce, postavení a vzájemné vazby Grantové agentury ČR jako organizační složky státu.

 V.2.4. Morálka a etika

     Vše nelze řešit zákony a organizační strukturou.Pro VaV s jeho dynamickými změnami a otázkami, které klade nejen sam sobě, ale i společnosti, to platí více než dvojnásob.

     Význam morální a etické dimenze bádání a užívání výsledků VaV byl dlouhodobě zanedbáván a potřebu jejich kultivace nelze proto podcenit. O něco lepší je situace ve specializovaných oborech, především těch, které souvisí např. s životem a zdravím lidí a nebo s osobními údaji. Vzhledem k prudkému rozvoji těchto oblastí, jsou ale i zde kladeny otázky, které dosud nemají své právní zakotvení a musí najít nejdříve svůj základ v morálních a etických kodexech.

     Představitelé VaV připraví etický kodex vědce, zabývající se problémy falzifikace, ”vymýšlení” výsledků, plagiátorství a zneužívání výsledků VaV, nezveřejňování výsledků VaV financovaného z veřejných zdrojů atd.

     Zároveň představitelé VaV připraví etický kodex organizací VaV, který bude řešit problémy legislativně nezakotvitelné - etiku posuzování návrhů, jejich důvěrnost, postup v eticky složitých oblastech (bioetika aj.), komunikaci s veřejností atd.

     Zavedeny budou principy práce etických komisí ve zdravotnictví podle mezinárodních deklarací a úmluv; přiměřeně i v dalších oborech a odvětvích pracujících s biologickým materiálem (zemědělství, životní prostředí atd.).

     Zveřejňována bude odborná aktivita členů komisí navrhujících udělení veřejných prostředků, jasná pravidla pro obsazení těchto funkcí atd.

     Z veřejných zdrojů nebude podporován VaV produktů, postupů a metod, které jsou zakázány mezinárodními smlouvami či konvencemi. Dále nebude podporován výzkum a vývoj, který je v rozporu s etickými a morálními zásadami uznávanými světovou vědeckou obcí.

 V.3. VEŘEJNOST, VaV V INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI

     V demokratické společnosti narůstá, respektive by měla narůst úloha veřejnosti při rozhodování o využití veřejných prostředků. Je nutné rozvíjet metody i nástroje ke zvýšení srozumitelnosti a přesvědčivosti informací o zajímavosti a prospěšnosti VaV pro společnost i jednotlivé občany.

     V ČR s určitým opožděním a doposud s menší intenzitou než ve vyspělých průmyslových zemích probíhá vlna nezájmu či dokonce nedůvěry vůči VaV. ČR by se měla poučit z  nežádoucích dopadů, které tato vlna měla na vztahy veřejnosti k VaV v těchto vyspělých zemích, a včas provádět opatření, která by zájem veřejnosti o VaV zvýšila a obavy či nedůvěru zmenšila.

     Omezenost veřejných zdrojů (spolu s nutností řešit i jiné naléhavé potřeby společnosti) zcela nutně mění podporu VaV z problematiky, kterou se zabývá úzký okruh pracovníků státní správy a instituce, organizace a pracovníci VaV, v záležitost v podstatě celospolečenskou. Je nutné usilovat o zvýšení zájmu veřejnosti o VaV, získávání její důvěry v to, že výsledky VaV veřejnosti přinášejí prospěch, zvyšují kvalitu jejího života.

     V nadcházejícím období, kdy mnohé problémy VaV jsou řešeny v mezinárodních sítích organizací, týmů a jednotlivců na základě interdisciplinárních a mezioborových přístupů, naléhavě vzrůstá potřeba rychlé a efektivní komunikace mezi výzkumníky různých oborů.

     Rostoucí konkurence na straně nabídky výzkumných kapacit a aktivit posiluje potřebu srozumitelné komunikace mezi pracovníky VaV a těmi, kteří disponují veřejnými nebo soukromými finančními zdroji. Výzkumné organizace, týmy i jednotlivci se stále častěji dostávají do situací, kdy musí přesvědčit místa rozhodující o rozdělování zdrojů o přednosti svých návrhů oproti návrhům konkurentů.

     Stát aktivity související s informováním veřejnosti podpoří formou specifických programů pro prezentaci VaV, zpřístupněním informací o zaměření VaV, jejich výsledcích a finančních nákladech pro širokou veřejnost, podporou informační infrastruktury VaV, výběrem a odměňováním nejlepších popularizátorů VaV atd.

     Zároveň bude stát důrazněji než doposud naplňovat princip ”co je podporováno z veřejných prostředků musí být veřejnosti přístupné” a výjimky v odůvodněných případech (utajované skutečnosti aj.) jsou možné podle zákona. Tam, kde by mohlo dojít např. ke ztrátě konkurenceschopnosti nebo k prozrazení obchodního tajemství, je třeba informace o využití veřejných prostředků poskytovat v rozsahu, který je stanoven v § 9 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

     Mnohé však budou muset vykonat i instituce a organizace VaV. U větších organizací VaV budou vznikat specializované útvary pro komunikaci s uživateli výsledků VaV, komunikaci s veřejností a hromadnými sdělovacími prostředky. Nezastupitelnou a stále rostoucí úlohu zde budou mít i české vědecké společnosti jako veřejně prospěšná občanská sdružení.

     Komunikace vědců s veřejností i vědců z různých oborů vzájemně se stane standardní součástí vědecké práce a jako taková bude hodnocena.

 V.4. INFORMAČNÍ A TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA VaV – PODMÍNKA MODERNÍ VĚDY A VÝZKUMU

     Primárním věcným úkolem státu je zachování a obnova rozvoje infrastruktury VaV.

     Souhrn technických a informačních zdrojů tvoří infrastrukturu VaV, která rychle přechází z VaV do služeb a technologií. Informační infrastruktura je jedna z oblastí, kde s transferem poznatků z VaV do nových výrobků, technologií a služeb nejsou zásadní problémy (Internet, TEN-34 aj.), i když zde ČR obtížně udržuje kontakt.

     Podstatně horší je situace ČR v technické infrastruktuře VaV. Prohlubuje se zaostávání za vyspělými zeměmi, jen některá pracoviště či týmy jsou na přiměřené úrovni a většina přístrojů a zařízení je beznadějně zastaralá. V nových programech VaV bude zvýšená pozornost věnována technické infrastruktuře, včetně přístrojového vybavení.

     Stav v knihovnictví je nejhorší, silně negativně se zde projevuje řada problémů - od resortní isolace přes právní vakuum (zákon pochází z r. 1959) až po devalvaci knihovnických fondů při každoročním krácení prostředků. ČR již dávno zde nestačí udržet kontakt ani v klasické podobě, natož v elektronické (hybridní knihovny).

     Při financování informační infrastruktury bude podporován především rozvoj národní páteřní sítě informační infrastruktury s cílem zabránit drobení prostředků.

     Velká zařízení (vč. superpočítačů) budou posuzována a podporována jako součást infrastruktury VaV především podle projektů jejich výzkumné činnosti.

     Na úseku knihoven bude realizace politiky VaV koordinována s politikou vzdělávací a kulturní s cílem vytvořit Národní knihovnický systém tak, aby při optimálním využití disponibilních prostředků bylo zabráněno ztrátě kontinuity fondů a podpořeno pořizování finančně nákladných informačních zdrojů nezbytných pro VaV.

     Ze zdrojů VaV bude podporováno využití moderních informačních technologií s cílem zlepšit evidenci nakupované zahraniční vědecké a odborné literatury (katalogy aj.) a usnadnit její dostupnost. Stát tyto činnosti nebude sám provozovat, ale bude finančně podporovat především takové aktivity, které poskytnou ucelené informace (za celý obor, odvětví atd.).

     Naproti tomu stát pomocí moderních informačních technologií zajistí veřejnou dostupnost údajů o státní podpoře VaV a jejích výsledcích a o veřejných soutěžích na tuto podporu za celou ČR formou národních databází VaV (NADAVaV).

     Stejně jako v ostatních oblastech ochrany duševního vlastnictví budou i u nového autorského zákona rozhodujícím vodítkem směrnice EU.